O Svatopluku Čechovi

Jménem, srdcem stejně Čech

 

… toto bylo heslo českého básníka, prozaika, novináře a také cestovatele Svatopluka Čecha.

Vlastenecké zaměření jeho tvorby korespondovalo s tímto heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti. Byl velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti.

Svatopluk Čech se narodil v Ostředku u Benešova 21. 2. 1846, tedy jen dva roky před tím, než celou Evropou a tedy i rakouským mocnářstvím proběhla vlna revolucí, která vešla do dějin jako Jaro národů. A v této předrevoluční době dává jeho otec, František Jaroslav, český vlastenec, svému synovi jméno Svatopluk. Symbolika knížete Svatopluka, vládce Velkomoravské říše, je zde výrazem vlastenectví a pocitu sounáležitosti k národu hrdého otce. Stačí si vzpomenout na knížete Svatopluka, který před svou smrtí na příkladu prutů nabádá své tři syny ke svornosti.

„Zůstanete-li svorni a v lásce, nerozlučitelní, nepřátelé vás nebudou moci porazit a podřídit. Povstane-li mezi vámi svár a řevnivost a  rozdělíte-li se ve tři vlády, nepodléhajíce prvému bratrovi, zahubíte se navzájem a sousedními nepřáteli budete zcela zničeni!“

Po maturitě na gymnáziu vystudoval Svatopluk Čech práva a věnoval se advokátní praxi. Záhy však šedou realitu advokacie opustil a věnoval se výhradně autorské činnosti. Ve svém díle prosazoval národní uvědomění a používal alegorickou satiru, která přecházela do fantaskní podoby jako u postavy pana Broučka. Jeho činorodost, zdá se, probudila vlastní skepse a nejspíš se přitom ptal sám sebe: „Kam zmizel duch obrození? Kde je hrdost statečného národa? Proč jsme jen „čecháčkové“ a ne Češi?“ Ve všech jeho dílech, poezii i próze, epických, alegorických i satirických, tyto otázky naléhavě zaznívají.

Postavu pana Broučka z autorova díla Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století, nelze přejít jen jedním slovem. Autor si vybral typickou pražskou postavičku mrňavého a kulaťoučkého snobáčka a podrobil ho nelítostné, i když laskavé kritice. Představil nám v něm ustrašeného a sobeckého maloměšťáka, kterého zajímá jen vlastní prospěch a pro své nudné bezpečí je schopen udělat cokoliv. Vylíčením všech jeho záporných vlastností a pokleslého charakteru vlastně Čech dává poselství všem „malým českým lidem“ jakoby říkal: „Podívejte se na sebe. Takoví jste i vy. Zbabělí egoisti, převlékači kabátů, srabi, pivní žoky. Vy že jste vlastenci? Styďte se! A probuďte se!“

Svatopluk Čech byl velmi uznávaným a oblíbeným literátem a zamyslíme-li se nad jeho odkazem, musíme se ptát i my sami sebe: Není snad jeho poselství určeno i nám? Neocitl se náhodou pan Brouček i v 21. století?

Čech nebyl národopiscem jako například jeho vrstevníci Jirásek či Palacký, ale stejně jako oni se nechal inspirovat zašlou slávou husitských idejí jako symbolů boje proti národnímu útlaku. Nepsal rozsáhlé ucelené literární celky, ale používal kratší a údernější formy. Sám sebe považoval za velkého vlastence, ovšem bez revolučních či snad militantních postojů. Nikdy neuznával anarchismus a vystupoval spíš jako umírněný buditel. Byl spoluzakladatelem časopisů Ruch a Květy, přispíval i do Světozoru a Národních listů.

Jako člověk byl velký introvert a samotář. Snad i proto, že na otázky, které si kladl, nikdy nenašel odpověď. To ale neznamená, že je nepřestal celý život hledat. Nenacházel je ani na svých cestách na Kavkaz a do Dánska, kde čerpal náměty pro svou tvorbu, stejně jako v Chorvatsku, Polsku, Itálii nebo Francii.

V pokročilém věku přestal veřejně publikovat a uchýlil se do ústraní. V úplném soukromí se věnoval víceméně samoúčelné hořké až nostalgické poezii. Stal se z něho smutný, věčně zadumaný pán, který se uzavřel do vlastního světa mýtů a ztracené naděje. Zemřel sám, zahořklý a z vlastní vůle opuštěný, na Novém Městě pražském 23. 2. 1908.

Úcta k Svatopluku Čechovi se projevovala již za jeho života ve 2. polovině 19. století a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem. V roce 1910, nedlouho po jeho smrti byl našimi krajany ve Švýcarsku založen spolek, který nese umělcovo jméno - Beseda Svatopluk Čech.

ZDROJE:

 

Texty:

https://www.praguecityline.cz/osobnosti-prahy/svatopluk-cech-%E2%80%93-osamely-pravnik-s%C2%A0uzasnym-humorem

https://www.moraviamagna.cz/povesti/p_3pruty.htm  (Citace)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatopluk_%C4%8Cech

 

Foto:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatopluk_%C4%8Cech#/media/File:Jan_Vil%C3%ADmek_-_Svatopluk_%C4%8Cech.jpg

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatopluk_%C4%8Cech#/media/File:Vysehrad_Svatopluk_Cech.jpg (redakčně upraveno)

 

Užitečné odkazy:

https://cs.wikiquote.org/wiki/Svatopluk_%C4%8Cech

https://cs.wikisource.org/wiki/P%C3%ADsn%C4%9B_otroka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ruchovci

https://www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/dila/_zprava/pravy-vylet-pana-broucka-do-mesice--607527

https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/00/51/novy_epochalni_vylet_pana_broucka.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/Revoluce_v_roce_1848

 

Pro potřeby spolku Beseda Svatopluk Čech sestavili v únoru 2017 Martina a Jan Kalina