Historie Spolku Beseda Svatopluk Čech

Vznik krajanských spolků ve Švýcarsku se datuje do období před 100 lety, tedy ještě před 1. světovou válkou. Naši krajané, Češi a Slováci, opouštěli c.k. Rakousko-Uhersko již koncem 19. století, aby se usadili v západní Evropě a Americe. Ve Švýcarsku vznikla početná krajanská komunita na počátku 20. století. Osudy těchto emigrantů byly různé, příchozí byli z velké části řemeslníci a živnostníci, kteří do Švýcarska přišli za prací i za novým poznáním. Většinou to byli schopní lidé, kteří museli v novém prostředí překonávat nesčetné překážky a hlavně mít odvahu a vzít na sebe odpovědnost. Postupně se sdružovali v krajanských spolcích, jednak za účelem udržení rodné řeči (i pro své děti) a jednak pro lepší výměnu zkušeností v novém prostředí i životě.

 

Tak vznikl již v roce 1901 ve francouzské části Švýcarska (tzv. Suisse Romande) spolek Slovan Ženeva, v roce 1910 v Curychu spolek Beseda Svatopluk Čech a v roce 1911 v Basileji spolek Domov Basel. Protože v Curychu a okolí byl největší počet krajanů, zaujal spolek Svatopluk Čech, pojmenovaný po českém básníkovi, v naší komunitě brzy dominantní postavení. Jeho členové byli vesměs už za časů Rakousko-Uherska zároveň sokolové, takže se z této skutečnosti vyvinula úzká spolupráce mezi Besedou a Sokolem Curych, o čemž svědčí dodnes existující společný prapor z r. 1912 se znaky Besedy a Sokola.

 

Tehdejší představitelé předurčili budoucí vývoj naší Besedy a vtiskli jí pevné rysy pro celá příští desetiletí. Ačkoliv činnost Besedy byla převážně kulturně - osvětová, přesto se Beseda Svatopluk Čech stává na začátku 1. světové války a v celém jejím průběhu spolkem politickým, který plně podporoval v emigraci prof. Masaryka a jeho spolupracovníky v úsilí o samostatnost českého a slovenského národa. Tuto myšlenku samostatnosti pronesl T. G. Masaryk poprvé na veřejné schůzi Besedy Svatopluk Čech 4. 7. 1915 v Curychu („Plattengarten Zürichberg“) a jasně ji formuloval o dva dny později v Ženevě ve velkém sále „Reformace“. A rovněž potom po dosažení svobody ČSR, spolek Svatopluk Čech vždy přispěchal na pomoc, jako i další krajanské spolky, když svoboda a samostatnost republiky byly ohroženy.

 

V této souvislosti je zajímavé sledovat osud Jana Kyjovského, který přijel v r. 1911 do Švýcarska a hned začal pracovat ve spolku Svatopluk Čech jako jednatel, později jako předseda (1915). Svým radikálním jednáním nabyl brzy pro rakouské úřady pověsti nebezpečného agitátora, dezertéra, anarchisty a velezrádce. Jan Kyjovský již od počátku 1. svět. války byl v úzkém spojení s T. G. Masarykem a E. Benešem a zajišťoval jejich spojení s domacím odbojem tzv. „ Maffií“. Byl iniciátorem založení „Svazu československých spolků v cizině“ začátkem roku 1915. Hned po válce se zapojil do budování nového čsl. státu jako zpravodajský důstojník , později přešel do diplomatické služby a skončil jako čsl. konzul v USA v r. 1950, kde zůstal v emigraci, když nechtěl nadále sloužit pod komunistickým režimem. ( viz články ve Zpravodaji č. 9/12 „Jan Kyjovský- Svatopluk Čech“ a v č. 11/11 „Naše spolky před 100 lety“).

 

Po vzniku Československa v roce 1918 udržovaly švýcarské krajanské spolky kontakty s novou republikou jak na poli kulturním, tak i na poli sportovním, hlavně svou účastí na sokolských sletech v Praze. Vrcholem byla účast švýcarských sokolů na XI. Všesokolském sletě v r. 1948. V polovině a v druhé části 20. století nastal dvakrát příliv nových členů do krajanských spolků: po únoru 1948 a zejména po sovětské okupaci v roce 1968. Obě vlny emigrace byly vysloveně politické, takže se kladl vedle kulturně-osvětové činnosti větší důraz na zaměření politické, tj. protikomunistické. Zakládaly se nové krajanské spolky a v roce 1970 jich bylo ve Svazu spolků sdruženo přes 20. (Dnes jich má Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku 14, včetně sokolských jednot.) Beseda Svatopluk Čech i ostatní spolky podporovaly v boji proti komunismu chartisty a další pronásledované v republice a spolu se Svazem čs. spolků organizovaly různé pomocné akce pro potřebné občany jak v republice, tak i ve Švýcarsku.

 

Při sledování více než stoleté historie Besedy musíme uvést z generace zakladatelů Jana Staňka, který přišel do Curychu v r. 1909 a založil zde rodinu. Ve svém povolání byl úspěšný a brzy zřídil sklářskou dílnu a krám ve středu města (Limmattplatz, vedle dnešního Migra), kde se u něj soustřeďoval život Besedy, Sokola a krajanů, kteří se u něho scházeli. Důležitou osobou při založení Svat. Čecha byl František Volek s manželkou, postupně se k nim přidružili krajan Vorel, Jan Kyjovský, Arnošt Jokl a další.

 

Z této doby i po 1. světové válce se nám zachovaly četné dokumenty a fotografie z činnosti Besedy: kulturní akce, schůze, účast na sokolských cvičeních a sletech apod. Vedle toho různá výpravná pamětní uznání a záznamy o akcích Besedy nám přibližují tehdejší dobu a elán jejích členů. (Viz článek ve Zpravodaji 11/11 „Naše spolky před 100 lety“ a hlavní referát J. Krause z oslavy 28. 3. 2015 „100 let Svazu čs. spolků ve Švýcarsku“). Dochovala se nám i pokladní kniha za posledních 80 let s pečlivě vedenými finančními zprávami. Všechny tyto dostupné předměty a dokumenty byly soustředěny na expozici při oslavě „100 let Svazu“ dne 28. 3. 2015 v Curychu a 18. 4. 2015 v Bernu (viz článek „Výstava o historii Svazu čs. spolků ve Švýcarsku“ ve Zpravodaji 5/15).

 

Velkou osobností v krajanském životě byl Arnošt Jokl (1881 – 1966), který pracoval již od 1. svět. války ve spolcích Svatopluk Čech, Sokol Curych, po roce 1920 byl prezidentem „Obchodní komory ČSR ve Švýcarsku“ a od r. 1926 honorárním vícekonzulem ČSR. A. Jokl zanechal po sobě bohatý archiv, který se podařilo díky jeho synovi Jaroslavu Joklovi zachovat až dodnes, kdy byl 18. 4. 2015 oficielně předán do Národního archivu v Praze za přítomnosti jeho ředitelky Dr. Evy Drašarové. (Viz Zpravodaj č. 5/15 „Výstava o historii Svazu).

 

V první polovině 20. stol. měla Beseda Svatopluk Čech několik desítek členů ( 40 – 70), jejichž počet se pomalu zmenšoval. Příliv nových členů nastal po komunistickém puči v únoru 1948 a zejména po sovětské okupaci v srpnu 1968. V roce 1948 se dostalo do Švýcarska mnoho čs. studentů, kteří zde dokončili svá studia a mnozí z nich pak pracovali v krajanských spolcích, např. JUDr. Oldřich Černý ze Slovanu Ženeva, který mimo to pracoval přes 20 let v předsednictvu Svazu. Nebo Prof. Dr. Jan S. Kruliš- Randa, který v 50. letech jako student po příchodu do Švýcarska pracoval pro firmu Jana Staňka. (Jeho tchán Bundespresident W. Spühler pomáhal v r. 1968 československým exulantům po jejich příchodu do Švýcarska). Prof. Kruliš - Randa vystupoval často na akcích, pořádaných spolkem Svatopluk Čech.

 

Obě výše uvedené vlny emigrace byly výslovně politické a proto se kladl vedle kulturně - osvětové činnosti větší důraz na zaměření politické, t.j. protikomunistické. V boji proti komunismu podporovala Beseda Svatopluk Čech chartisty a další pronásledované osoby a spolu se Svazem čs. spolků organizovala různé pomocné akce pro potřebné občany, jak ve Švýcarsku, tak i v republice.

 

Na oslavy 28. října jsme zvali čelné představitele exilu, jako byl Mojmír Povolný, Ivan Medek, Pavel Tigrid a jiní. Také na kulturním poli hostila Beseda mnoho umělců a herců (např. Eduard Kohout, Adina Mandlová a další), kteří nám připravili v minulých více než 40 letech nezapomenutelné zážitky. Na našich akcích v Kantonschule Rämibühl se scházelo 200 – 300 návštěvníků. Vrcholem byla návštěva prezidenta Václava Havla v listopadu 1990, kdy naše Beseda, pověřená Svazem čs. spolků a čsl. velvyslanectvím v Bernu, zorganizovala setkání s krajany. Úspěch se dostavil, v kongresovém centru v Curychu bylo na 2500 návštěvníků. V minulých letech byly návštěvy poněkud menší ( generační problém všech krajanských spolků), ale v posledních 3 - 4 letech se podařilo naší Besedě získat a zapojit do spolkové práce několik mladších zájemců, převážně členek mezi 30 - 40 lety, resp. členů z druhé generace, což nám pomůže nahradit odchod starších zkušených funkcionářů a případně zajistit zajímavý program v budoucnu (např. přednáška Radana Haina „Integrace a uplatnění mladší generace ve Švýcarsku“).

 

Za zmínku určitě stojí osobnost a činnost mladého Jana Kyjovského, který přišel do Švýcarska v r. 1911 a hned začal pracovat ve spolku Svatopluk Čech, zprvu jako jednatel, později jako předseda. Bezprostředně po svém příchodu do Švýcarska - především po roce 1914 a během 1. světové války - nabyl Jan Kyjovský pro rakouské úřady pověsti nebezpečného anarchisty, dezertéra, teroristy a velezrádce. Z iniciativy hlavně Jana Kyjovského a ostatních členů výboru Svatopluka Čecha vznikl v lednu 1915 Svaz českých spolků, který zahrnoval všech šest tehdy existujících krajanských spolků ve Švýcarsku. Činovníci spolku Svatopluk Čech v následujících 80 letech prakticky až do konce 20. století byli v čele a tento Svaz vedli. Jan Kyjovský si v exilu během války stále dopisoval s T.G. Masarykem a byl v úzkém kontaktu s E. Benešem, který používal rozmanitých kanálů (včetně J. Kyjovského) pro spojení Masarykovy politické emigrace s domácím odbojem v Rakousku, tzv. „Mafií“. Protože byly během obou světových válek švýcarskými úřady veškeré materiály spolku zabaveny a kompletní informace o spolku existují až od 60. let 20. století, dozvěděli jsme se podrobné informace o činnosti J. Kyjovského teprve před dvěma lety. Tehdy holandský velvyslanec v Praze (2009–2012), pan Jan Hanneman kontaktoval nynějšího předsedu Besedy Svatopluk Čech Georga A. Krause a překvapivě sdělil, že jeho dědečkem byl Jan Kyjovský. Kyjovského dcera Jarmila, která žila v dětství s rodinou v Curychu, se pak vdala do Holandska. Velvyslanec Jan Hanneman nám poskytl mnoho zajímavých dokumentů o činnosti J. Kyjovského z té doby.

 

V průběhu dalších let přibývalo zájemců, kteří se dodnes se svými partnery a partnerkami scházejí v Curychu jednou za rok v listopadu na tzv. Srazu mladých. Na tomto setkání „mladých“ se v posledních 15-20 letech pravidelně schází 150–250 účastníků, nejen ze Švýcarska, z nichž mnozí už překročili Abrahamova léta.

 

V roce 1971 byla z iniciativy Přemysla Pittera, tehdejšího předsedy Besedy Svatopluk Čech, založena tzv. Česká doplňovací škola v Curychu. Byla určena pro děti emigrantů z roku 1968, které v ní dostaly při sobotní odpolední výuce dobré základy českého jazyka, dějepisu, českých písniček a podobně. Do roku 1983 prošlo touto školou přes 80 žáků a žákyň. V posledních letech pokračují v této tradici nově vzniklé České školy bez hranic v Curychu-Wallisellen, Basileji, Ženevě, Bernu, pak Česká školička v Bruggu a další.

 

Spojovacím článkem a podrobným informátorem o všech krajanských aktivitách a podnicích, je exilový časopis Zpravodaj Čechů a Slováků ve Švýcarsku, vzniklý hned v roce 1968, který už oslavil 50 let existence. Zásluhu na jeho vydávání a pokračování měli nesčetní obětaví pracovníci a redaktoři jako Dr. M. Tuček, Dr. J. Strnad, Ing. J Hájek, Ing. R. Němeček, Ing. O. Cupr a současný redaktor Dr. A. Hrico. Skutečnost, že švýcarský Zpravodaj vychází nepřetržitě už páté desetiletí, představuje v exilu „unikum“. A snažíme se doufat, že tento stav bude pokračovat i v dalších letech.

 

Velké poděkování patří všem činovníkům, kteří v minulých letech vedli Besedu Svatopluk Čech a podíleli se tak na její úspěšné činnosti. Vedle dříve uvedených J. Kyjovského a A. Jokla, to byli po 2. světové válce Přemysl Pitter, dr. Miroslav Tuček a Štěpánka Čermáková, která byla dlouhá léta i předsedkyní Svazu. Konečně po ruské okupaci 1968 to byli naši vrstevníci, arch. Rudolf Fiala, ing. Jiří Nápravník, dr. Vlasta Suterová, ing. Věra Koppová, dr. Antonín Rajmon a dr. Jaroslav Olšanský, pokud jmenujeme alespoň některé krajany, kteří byli ve vedení Besedy Svatopluk Čech a většinou i ve Svazu.